Poslední cyklistické soustředění v Toskánsku pohledem účastníků
Koncem března se velká část oddílu zúčastnila posledního soustředění před sezónou. Jak to na takovém soustředění vypadá můžete posoudit sami. Zde jsou reporty dvou členů, kteří se přípravy zúčastnili.
“Máme za sebou vydařené soustředění v Toskánsku, což je ideální kout Evropy pro tréninky na silničním kole. Jsou zde rovinaté dlouhé přímé úseky na větru podél moře pro trénování jízdy v balíku nebo individuálních časovek tak i přejezdy nedalekých pohoří, kde není problém dojet i do tisíce metrů nad mořem. To je zase ideální pro tréninky na závody jako např. Krakonošův cyklomaraton.
Většinou jsme jezdili rozděleni podle výkonnosti po cca 15-tičlených skupinách. Tréninky trvaly obvykle kolem 6-ti hodin. Podle naježděných stovek kilometrů a nastoupaných tisícovek metrů můžeme soustředění považovat za úspěšné a do nadcházející závodní sezóny vstupujeme dobře připraveni.”. Tolik info od Radka Marka.
A teď ještě jak to viděla Karolína Bergerová, pro níž to bylo již třetí letošní soustředění. “Toskánsko je oblast v Itálii, do které každoročně míří spousta cyklistů. Není divu. Tato oblast nabízí nejen rovinatý terén podél moře a u města Grosseto, ale i několik kopečků, které dokáží potrápit nejednoho sportovce.Díky Petru Kordíkovi, který pořádá cyklo kemp na 10 dní, jsem se už do této oblasti mohla podívat už po sedmé. Možná se zdá, že už mě to tam nemůže ani bavit, ale opak je pravdou. Každý rok přinese něco nového. Poznání nových lidí, jiné zvolení tras ale i počasí.
V kempu se sejde spousta lidí, kteří se rozdělí první dny do skupin dle výkonnosti ale i dle přátelských vztahů. Skupiny mají okolo deseti cyklistů, protože více už může být nebezpečné. Vyjíždělo se na několikahodinové tréninky s výjezdem mezi desátou a jedenáctou hodinou dle domluvy ve skupině, aktuálního fyzického stavu či počasí.
Já byla ve skupině se svým přítelem a senzačními lidmi, se kterými jsem zažívala nezapomenutelné okamžiky každý den. Většinou to byly úsměvné chvilky. Jednou jsem dokonce byla ráda, že jsem smíchy nespadla z kola :-D. Ten mě ale přecházel při výjezdech kopců, jejichž zdolávání bylo od jednotek až po desítky minut a na vrcholu se závěrečným spurtem. Mimo užívání místní krásné přírody, příjemného počasí, cest téměř bez děr a aut, jsme se zastavovali na tradiční italskou kávu a něco sladkého, což nás povzbuzovalo k opětovnému sednutí do sedel. Každodenní hromada ujetých kilometrů utíkala díky těmto příjemným zastávkám jako nic.
Na tomto kempu byli i další členové našeho týmu. Pavel Kubín, Radek Marek a Luboš Toman se svými třemi svěřenci. Každý měl svoji skupinu, svoje plány, najeté kilometry a svoje zážitky. Dle jejich zpráv si to užili a patřičně se připravili na cyklistickou sezonu, stejně jako já.”